Příběhy z porodnice

1. část

Chtěly bych zde občas zařadit příběhy, které se nám v porodnici přihodily. Na malé porodnici je krásné to, že většinou máme na klientky čas a daří se nám je poznat. Tím, že spolu trávíme dost času, tak pozorujeme jak porod běží, jaké jsou kontrakce, v jakém rozpoložení je žena a její doprovod. Někdy je potkáme i několikrát a to, že potkáte již známou tvář, tak i to dokáže celému procesu pomoci. Tento příběh je ode mě(Hanky) a klientky Hanky.

Byl víkend a já měla denní. Najednou, asi kolem 4-5 hodiny odpoledne volá vrátný, že jde slečna a že cítí, že už to za chvíli určitě bude. Jen bych chtěla uvést, že Hanku jsem před tímto shledáním neznala. Hanka přišla v bolestech, ale tím, že bylo léto, tak na sobě měla šaty a byla hezky upravená. Byla trochu vystresovaná, ale vše bylo v pořádku a vypadalo to, že se k porodu tělo teprve chystá, vyšetření Hanku hodně bolelo a my ji ještě pustily domů, dala jsem jí pár rad a trošku s nadsázkou jsem jí řekla, ať přijde zítra, že od 6. ráno jsem zase tady.

V neděli jsem dokonce sloužila s Verčou a úderem 6. hodiny ranní se ozývá vrátný, že teda jde paní a že to má za pár. Asi v té chvíli netušil, že stejná klientka kolem něho procházela před 12 hodinami. Tentokrát byl na Hanku jiný pohled-rozcuchané vlasy, zoufalý výraz ve tváři a tělo zabalené v dece, prozrazovaly, že noc byla těžká a že je opravdu vyčerpaná. Při příjmu vyšetření Hanku stále bolelo a navíc nález byl stále stejný jako včera. No nic, rozhodly jsme se podat něco z naší nabídky oblbováků, aby si aspoň na pár hodin spočla.

Doporučila jsem Haničce, aby předtím něco málo pojedla a napila, a pak už jsme šly na to, poučila jsem ji, ať této pauzy opravdu využije a poddá se tomu. Další 3 hodiny spala a když se probudila a vylezla z pokoje, tak byl na ní úplně jiný pohled-vypadala klidně a odpočinutě a dokonce se na její tváři objevil úsměv. Kolem 12. hodiny se sloužící lékař na Hanku kouknul a první změna byla viditelná hned. Nález již nebyl schovaný, tudíž ji vyšetření nebolelo a byla otevřená volně pro jeden prst. Lékař chvilku Hanku pozoroval a poté se jí zeptal, zda nechce epidurál, že je možná vhodná adeptka. Prý, že uvidíme.

Kolem 2. hodiny byl nález již 3-4 cm. Domluvily jsme se, že to jde opravdu pěkně a že nemá smysl dávat epidurál. Navíc změna, která se v ní udála byla úžasná. Začínala sama sobě věřit a já věděla, že nyní už nemá cenu do celého procesu zasahovat. Kolem 6. hodiny byl nález asi 9 cm a sám lékař byl překvapený z toho, jak krásně to jde. Poté jsem jen vše pozorovala a v 19:03 krásně porodila malého Viléma. 

Na tomto příběhu jsem chtěla demonstrovat, jak dokáže být často ta prvotní fáze, kdy se zkracuje čípek frustrující, neboť ženě přijde, že se vlastně “nic” neděje a přitom bolesti má a je fajn, když je tady možnost, aby si mysl na chvíli odpočinula a tělo se uvolnilo a často díky této kombinaci se porod sám krásně rozjede. Taky bych chtěla poukázat na to, že trpělivost jak ze strany rodící ženy, doprovodu a zdravotníků je asi tím nejdůležitějším aspektem celého procesu.❤️