Příběhy z porodnice

2. část

Ne každý porod je ideální, ne každý trvá pár hodin. Některé se vlečou a jsou velmi vyčerpávající psychicky, a to nejen pro ženu, ale častokrát i pro partnera, který jí chce být po celou dobu oporou, ale při těchto rozvleklých porodech je to velmi těžký úkol.

Tento příběh je velmi čerstvý a u těchto porodů zkouším využít to všechno, co jsem se naučila, neboť právě tyto porody jsou ty, kdy je potřeba ženě nebo miminku trošku pomoci.

Paní V. přišla s odtokem plodové vody a nepravidelnými bolestmi už večer, porodní cesty byly zcela nepřipravené. Po příjmu se ženě dával prostor, aby se porod mohl rozjet sám. Takto to pokračovalo celý den, další večer již byla zoufalá, vyčerpaná a plakala. Bolesti se nestupňovaly, byly nepravidelné a trápily hlavně její křížovou oblast zad se kterou měla problémy již před těhotenstvím. Partner již byl taky nervózní. Po 18 hodinách se vaginální nález "nachystal" k porodu, a to na 3cm. Tento "vleklý" průběh i tyto křížové bolesti jsou typické, když je miminko v zadním postavení, a tak tomu bylo i v tomto případě. Vymyslely jsme společně s lékařkou plán, neboť tyto křížové bolesti dokáže hezky ztlumit epidurál. Na ten se moc paní netvářila po zkušenosti, které slyšela od svých blízkých, ale jí zabral úžasně a epidurál opravdu přinesl klid a úlevu nejen ženě, ale i muži. Bylo potřeba zpravidelnit kontrakce a taky jim zvýšit intenzitu. Podala se infuze s Oxytocinem, porod nám konečně postupoval, paní V. si dopřála napářku, hudbu, ležela, klečela. Pomocí reboza jsem se snažila postavení holčičky trošku upravit, aby byla ve výhodnějším postavením pro porod. Za 3 hodiny byla již otevřena na 6-7cm. Dopíchli jsme 2. dávku do epidurálu. Kolem 3. hodiny byly porodní cesty skoro otevřené, jen hlavička byla vysoko a nejspíš ji bránil v sestupu plný močový měchýř. Nevýhoda epidurálu je, že žena nemusí cítit potřebu močit a ani jí to nemusí jít, kvůli tomu jsme musely vycévkovat a opravdu v tomto případě to pomohlo úžasně, po chvíli již žena pociťovala nucení na tlačení. Kontrakce nabraly grády. Ještě jsme zavinuly bříško do šátku. Paní V. si potlačovala, ale hlavička malé byla ještě vysoko, paní ale pociťovala obrovské nucení tlačit a ještě měla natrénováno s Aniballem, takže když se do toho opřela, tak opravdu věděla kde a jak zatlačit, nebránily jsme ji. Paní V. nakonec holčičku porodila na boku, krátce po 4. hodině nad ránem. Placenta na sebe taky nechala čekat, až po hodině se odloučila a porodila se. Ještě aby ne, když holčička Maruška měla přes 4kg, takže placenty byl taky kus. Pak už se jen zašilo drobné poranění. Poté už si nově vzniklá rodina užívala poslední chvíle na porodním boxu a dále pak na rodinném pokoji.

U zadních postaveních a bolestech, které často porodní cesty "jen" připravují, takže se porod vleče delší dobu a žena je vyčerpaná ještě než začne otevírací část porodu, je vhodné využít uvolnění, které nabízí epidurál a infuzi s oxytocinem, která nám naopak pomůže pravidelné a dostatečně silné kontrakce vytvořit. Celý proces jsem podpořila polohováním, napářkou, aromaterapií, sprchou a prací s rebozem a zadařilo se! Chtěla jsem zase chtěla poukázat na to, že ne každý porod šlape, jak namazaný stroj a ne každá intervence je škodlivá, v tento daný moment to bylo opravdu potřeba, a to i pro psychiku ženy. Taky velmi důležitým faktorem při těchto porodech je trpělivost a empatie pečujících lékařů. A paní V. je důkazem, že díky správnému managementu lze i porody, kde žena a dítě nejsou na začátku v symbióze, dovést do zdárného konce.