Nová kapitola

Můj pracovní život se mění a mění se hodně. Každopádně jsem si potřebovala rozmyslet, co Vám tady napíšu a hlavně, co spíše nenapíšu a taky kdy. A teď je ten správný čas.

Už nepracuji tam, kde jsem pracovala. Tam, kde jsem si myslela, že se budu posouvat, poznám nové postupy a bude to změna od dobrého k lepšímu. Každopádně jsem si v posledních měsících sama kladla otázky, jestli těch překážek není víc než by jich naopak, na této mé cestě, mělo být.

Lidé, které jsem tam mezitím poznala a vzhlížela k nim, tak mi začali odcházet a já se začala ptát, jestli to je to, za čím jsem přišla. I to, za čím jsem přišla a co jsem si ze začátku užívala se mi po nějaké době začalo vzdalovat a připomínat spíše fata morgánu. Neustále přesuny, nejistoty se proměnily ve stres a smutek.

Každopádně, když vybočujete z řady a jenom nepřikyvujete a nedej bože, máte vlastní názor, tak vždy budete někomu trnem v oku.

Nyní celou tuto etapu beru jako obrovskou zkušenost, a to nejen po té pracovní stránce, ale také té lidské, protože to, že pracovní vztahy nemusí být vždy tak upřímné, jak na Vás mohou působit, byla obrovská lekce.

Se změnou pracoviště se váže i to, že momentálně nedoprovázím a plně se soustředím jen na to, abych se zapracovala a zvykla na nové prostředí. Cítím, že je to teď tak potřeba. Každopádně bych se chtěla ohlédnout za chvílemi, které mě potěšily, zformovaly, které mi stále připomínají, že to co a jak to dělám nebo dělala(?) mělo smysl. Takže se budu snažit v dalších příspěvcích ohlédnout právě za tím, co mi smysl dávalo a za co jsem moc vděčná.

~Hanka