Tak a teď tlačte, maminko!

V dobách minulých fáze tlačení představovala polohu na zádech, nohy v opěrkách, hluboký nádech a dlouhé tlačení, nejlépe na víckrát za jednu kontrakci. Já osobně doufám, že se již tento postup pomalu, ale jistě z porodnic vytrácí. Často zdravotníci nutí rodičku tlačit i když ona sama nucení nepociťuje, v tom případě dojde akorát k vyčerpání ženy, která si navíc myslí, že je to její chyba, že tlačit "neumí". Také pro miminko je to náročné, neboť místo toho, aby žena dýchala, tak zadržuje dech a snaží se ze všech sil tlačit, tím pádem se k miminku nedostává tolik kyslíku jako když si žena potlačuje jen když pociťuje potřebu tlačit.

Lidské tělo není hloupé, porod je přirozený lidský proces, který my takhle narušujeme. Ženy po takovém porodu jsou vyčerpány natolik, že často miminko nevnímají a nemají sílu si užít první chvíle po porodu. Pokud je dítě i matka v pořádku, tak je zbytečné ji drastický styl tlačení vysvětlovat a vnucovat a snažit se, za co nejkratší dobu porodit, proto taky často ženy do svých porodních přání zakomponují i to, že nechtějí, aby jim někdo říkal kdy, jak dlouho a jak moc musí za kontrakce tlačit.

Platí zde, že nemůžeme generalizovat tlačení pro všechny, ke každé ženě je nutné přistupovat individuálně a hlavně čekat až sama žena si bude potlačovat dle svých potřeb. Je důležité zvolit takovou polohu, ve které je tlak při kontrakci největší a setrvat v ní. Tak pro ženu bude tlačení přirozené a nebude muset nad ním přemýšlet. Polohy, které jsou nejvhodnější jsou ty, kdy žena stojí, klečí nebo sedí. Samozřejmě někdy je již potřeba zasáhnout, ale zasahovat preventivně je bezdůvodné.

Každá fáze má svůj čas, to stejné platí i o 2. fázi porodu, kterou se občas snažíme našimi intervencemi a zásahy, co nejvíce zkrátit, ale komu tím vlastně pomáháme?