Můj porodní příběh - 3. část

Nechala jsem se inspirovat na instagramu a poprosila Haničku, aby sepsala můj porodní příběh z jejího pohledu. Protože jak napsala Anna Fančovičová: "Kolik je u porodu lidí, tolik existuje verzí porodního příběhu." 

A jak to teda všechno bylo?

Ráno mi píše Verča, že má asi kontrakce. Zatím to nepůsobí, že by porod byl na spadnutí, ale i tak jsem od této zprávy v pozoru. O půl 12 se rozhodnu, že si umyju vlasy a najednou mi volá Verčin partner a gynekolog v jednom, že teda před 3 hodinami byla otevřená na 3 cm a že se už přesunuli do porodnice. Já si rychle spláchnu šampón, balím se a vyrážím.

Do porodnice jsem dorazila kolem 12 hodiny. V porodnici jsou oba už na boxe. Verča ještě s úsměvem na tváři, v tričku a kalhotkách s kontrakcemi co 5 minut. Partner Newroz je po službě, takže všechno pozoruje z povzdálí z pohodlí gauče. Mimčo je v zadním postavení, proto se dohodneme, že mu pomůžeme rebozem do postavení předního, které je pro porod výhodnější. Už první kontrakce s působením reboza je výrazně horší, po kontrakci Verča vyskakuje a nadává, že to bylo hrozné, ale domlouváme se, že ještě jednu kontrakci v těchto podmínkách by to chtělo. Po další kontrakci Verča letí na záchod a kontrakce se výrazně zintenzivní. Úsměv už mizí z tváře, tričko a kalhotky už na těle "překážejí".

Poté Newroz navrhuje, že si Verču vyšetří, nález je 5cm, branka je tuhá a pro její povolení podáváme Buscopan. Kontrakce už jsou velmi intenzivní a my víme, že vše jde tak, jak má. Napouštíme vanu, přidávám sůl s bylinkami a Verča si tam na chvíli oddychuje, ve vaně odtéká plodová voda. Newroz navrhuje další vyšetření a závěr je lem-zbytek porodní branky. To už Verča cítí nutkání na tlačení a kleká si na žíněnku.

Občas cítím, že i pro zkušeného lékaře je přítomnost u celého procesu velmi náročná, protože ve většině případů nejsou na porodním boxe stále a většinou se tam zjeví jen při vizitě, kontrole, komplikaci nebo až u samotného porodu, takže dobu trvání některých fází mají zkreslenou. Newroz byl už trochu nervózní a unavený, takže Verču pobízel ke tlačení. Já na druhou stranu ji uklidňovala, že není kam spěchat a že má tlačit podle svého pocitu. Pozice na čtyřech mu nevyhovovala, že prý v jiné to bude lepší, ale spíše ho znervózňovala absence kontroly nad tím, že nevidí, co přesně se tam dole děje.😬 Já jsem byla zase v opozici a odpovídám, že je to v téhle pozici úplně v pohodě a jde to krásně. Takže my dva jsme se tak trošku dohadovali, Verča už naštěstí byla uzavřená do sebe a našemu rozhovoru nevěnovala pozornost.

Když už se prořezávala hlavička, tak unavené nohy ji nedovolily zůstat v kleku, přetočila se na bok a za chvíli se po 15. hodině narodila malá holčička Karolinka. Placenta se porodila za malou chvíli a zašilo se jen malé poranění. Po 2 hodinách se již obě spokojeně přesunuly na pokoj, rozloučila jsem se a s úsměvem na tváři jsem pokračovala na noční směnu.

Krátce po porodu by Verča zhodnotila porod jako "zajímavý zážitek", ale zážitek z porodu uzrává dny, týdny, roky. Podle mě už tento prožitek vnímá jako krásný a posilující nejen pro tělo, ale i duši. A hezčí vstup do života než tenhle si holky ani nemohly přát.