Můj porodní příběh - 2. část

Kolem poledne jsme dorazili do porodnice, kde už nám nachystali porodní box, jen jsem holkám odevzdala předvyplněné papíry a podepsala pár souhlasů, dalšíma věcma nás vůbec nezatěžovali. Na boxe mi natočili vstupní záznam a preventivně jsem si nechala zajistit žílu, protože vím, jaký je problém mi jen odebrat krev a kdyby nastaly nějaké komplikace, nechtěla jsem sebe i ostatní stresovat tím, že by mi nešla píchnout žíla. Kolegyně byla moc šikovná a zvládla to napoprvé. Taky mě partner ještě vyšetřil, protože chtěl samozřejmě vědět nález, ale hezky to zaobalil tím, že potřebuje napsat něco do příjmového listu. Otevřená jsem byla na 5-6 cm, což mě docela potěšilo, že to postupuje a kontrakce se dají zvládat. 

Mezitím dorazila Hanka a Newroz se uvelebil v křesle, ještě jsem s něma debatovala a Hanka se smála, že to ještě pořád nejsou ty pořádné kontrakce, že s něma pořád celkem v pohodě mluvím a usmívám se. Jelikož jsem měla mimčo v zadním postavení, tak jsme se s Hankou domluvily, že  zkusíme rebozem pomoct dostat ho do výhodnější pozice. Hned při první kontrakci, kdy mě Hanka "natřepávala", to začala být docela síla. Už se mi moc nechtělo do další akce s rebozem, ale nakonec jsem svolila, poněvadž to očividně mělo svůj smysl. Vydržela jsem ještě jednu kontrakci a už to bylo fakt hustý. Mimčo se krásně stočilo do předního postavení a kontrakce byly pořádné, kde mě to už děsně nutilo na velkou. Nějakou dobu jsem si poseděla na záchodě, pár kontrakcí vydržela na napářce a mezitím mě trochu přemlouvali, ať zkusím vanu. Moc se mi nechtělo, už to fakt bolelo a já jsem potřebovala být ve stoje nebo sedět na záchodě. Newroz si mě chtěl ještě vyšetřit, ale ležet na zádech už bylo dost nesnesitelné, tak jsem mu říkala, že musí fakt rychle. Nález byl široký lem, trochu tuhý, přikláněl se k podání Buscopanu, ale měl strach, že nebudu souhlasit. S podáním Buscopanu jsem neměla sebemenší problém, takže jsem dostala do žíly tento lék na uvolnění porodní branky a nechala se přemluvit k té vaně. Hanka mi tam nasypala voňavou sůl, tu vůni si budu pamatovat celý život. Ve vaně jsem měla takovou dlouhou a krutou kontrakci, že jsem měla pocit, že už to nezvládnu a že mi někdo trhá pánev, poprvé jsem řekla, že to asi nedám, oba mě ale podporovali, že to zvládnem, že už to bude brzo konec. Během toho mi odtekla plodová voda a trochu se mi ulevilo. 

Newroz chtěl ať vylezu z vany, aby se na mě podíval, nahá jsem se svalila na žíněnku do polohy na čtyři, takže to vyšetření musel zvládnout takhle. Branka byla zašlá a už mě to hrozně nutilo tlačit. Už jsem byla ve svém světě, ale zpětně se musím hrozně smát, jak se Newroz s Hankou dohadovali, protože Newroz mi říkal, jo, pořádně, tlač, musíš víc a nechceš se otočit aspoň na bok a Hanka z druhé strany, v klidu, jde to krásně, tlač jak potřebuješ, tahle poloha je dobrá, miminko se krásně posouvá. Tělo tlačilo úplně samo, tak jsem tomu pomáhala tak, jak bylo potřeba. Ta bolest byla šílená, připadalo mi, že se mi rozpadne pánev na tisíc kousků. Ale Newroz mě hezky masíroval, Hanka podporovala a když jsem si šáhla mezi nohy a cítila jsem, jak je hlavička blízko, věděla jsem, že to zvládnu a že za chvíli bude miminko na světě. Nakonec jsem si lehla na bok, protože už mě ruce neposlouchaly a za pár kontrakcí jsem porodila hlavičkou a za chvíli už jsem měla miminko ma své hrudi. 

Všichni v napětí čekali, na odhalení pohlaví, protože to bylo tajemství a parter mi celé těhotenství kvůli toho nemohl udělat ani ultrazvuk, aby to bylo překvapení pro nás oba. Počkali až trochu vydechnu a sama se podívám. Jaké překvapení, že z miminka, kterému jsme celé těhotenství říkali Bertík, se vyklubala holčička Karolinka. Pak už jen porod placenty, který teda nebyl nic příjemného, zašití drobného poranění, kde nejhorší bylo znecitlivění sprejem Lidocainem, který štípal jako prase. Pan asistent byl ale moc šikovný a šití pak vůbec nebolelo. A potom už jsme se s malou jen mazlili, krásně se přisála hned na porodním sále a z prsu se už nepustila. 

Porod jsem hned hodnotila jako zajímavý zážitek, teď musím říct, že to bylo moc krásné a jsem moc vděčná za lidi, kteří u toho se mnou byli a podporovali mě. Moc děkuju Hance, kterou jsem si vybrala, protože vím, jak se staví k porodnímu procesu, vím jak pracuje a umí být v náročných situacích oporou a taky moc obdivuju, jak dokáže být ve vypjatých situacích klidná. Jsem strašně ráda, že nám to vyšlo a měla jsem ji u svého porodu, nedokážu si představit, mít tam někoho jiného. A taky obrovské díky patří mému partnerovi, pro kterého to muselo být strašně náročné, být tam jako lékař a doprovod zároveň. Ve finále hodnotím, že to zvládl na jedničku, i když občas se v něm ten lékařský pud probouzel a chtěl mít celý proces pod kontrolou.