Krvavý úplněk

V poslední době mi chyběla inspirace pro sepsání článku, ale minulý týden jsem po dlouhé době byla u porodu a příběh tohoto zrození mě motivoval Vám ho sepsat.
 

Je noc. Již pár dní je na porodním sále klid. Blíží se úplněk, takže očekáváme, že ten nám ten klid přeruší. A taky že ano, 3 ženám odteká plodová voda a jedna přijíždí s kontrakcemi. Žena, o které bude tento příběh, rodí podruhé. Je překvapená, že tento porod začíná úplně jinak, než ten první. Většinu prvního porodu si "odžila" doma a do porodnice přijela otevřená na 6cm. I tak se nevyhla protržení vaku s plodovou vodou a infuzi s Oxytocinem. Tentokrát by se zásahům chtěla vyhnout.

Tento porod začíná jinak. Odtéká plodová voda a kontrakce nikde. Kolem půlnoci přijímám ženu na předporodní pokoj, kde bude nyní vyčkávat. Změnou je taky pozitivní streptokok, kvůli kterému se podávají antibiotika a porod by se měl začít vyvolávat, ale žena udává počáteční bolesti, tak tomu doktorka nechává prozatím volný průběh. V pokojíku, osvětleným jen malým světýlkem, spolu s manželem ulehají do postele a snaží se odpočívat. Nahřívám termofor a nabízím napářku. Kolem půl 4 žena zvoní, že je to již velmi intenzivní. Klidně a volně si kontrakce prodýchává, je otevřená na 3-4 cm. Žena je zklamaná, myslela, že se blíží do finále. Nabízím přesun na box, zatím se ale v posteli cítí nejlépe, ani napářka ji neudělala dobře, motá se jí hlava. Kolem 5. hodiny cítí, že je to zase o stupeň horší, ale bojí se vyšetření, že bude zklamaná, ale vyšetřením zjišťuju, že z porodních cest zbývá již jen malý kousek. Přesunujeme se na box. Žena se svěřuje, že u prvního porodu moc nevěděla, kdy a jak tlačit a necítila kontrakce, i když měla infuzi s Oxytocinem. 

Hlavička chlapečka je ještě nad pánví, moc se neposunuje, potřebuje prostor k tomu, aby zrotovala do pánve. Polohujeme do startovací polohy, kde odtéká větší množství plodové vody a tlak při kontrakci se zintenzivnil. Vím, že to znamená, že nyní je miminko v pánvi. Poté si lehá na bok. Ženě říkám, že teď je to jen na ní, že může, nikde žádná překážka již není a všechno je v pořádku. Kontrakce přicházejí ledabyle a děláme vše pro to, abychom nemuseli zasahovat léky. Cítím, že tato část porodu je pro ženu těžká, neboť si z prvního porodu nese z této chvíle pocity selhání, kdy to asi nešlo v takovém tempu, jak si personál a asi i žena představovali. Přichází pocit bezmoci a toho, že to nezvládne, ale společně s partnerem ženu přesvědčíme, že se blíží do cílové rovinky a brzy již bude chlapeček tady s nimi. Končí mi směna, ale atmosféra, kterou pár vytvořil, mě donutila zůstat. Nakonec se v poklidu a tichu se den před Krvavým úplňkem rodí v 6:37 jejich chlapeček.

~Hanka