Přirozený porod? Chci ho?

Mantra dnešní doby. Navracíme se k přesvědčení, že nerušený porod zásahy a intervencemi je pro matku i dítě ten nejlepší a každá žena by takový porod chtěla zažít. Když se ale zamyslím nad tím, jestli já-porodní asistentka vím, co je přirozený porod, tak ano vím, ale do jaké hranice je to přirozený porod a odkdy a kdo rozhoduje o tom, že už není? Často vidím, že samotné ženy démonizují porod žen jiných a i když je sama žena spokojená s tím, jak porod probíhal, tak ostatní ženy jí v "dobrém" úmyslu osvětlí, že takto to bylo špatně a že vlastně spokojené být nemají. Toto mi přijde absurdní a já sama se s tímto setkávám, že často jsem po porodu zklamaná z toho jak něco proběhlo a neproběhlo, ale stejně je pro mě nejdůležitější to, jak celý proces vnímá sama žena a její spokojenost je mou prioritou a nemám právo její pocity shazovat ať už jsou pozitivní či negativní a říkat jí, jak by se měla či neměla cítit. Totéž by si měly uvědomit ženy, které takto reagují na porodní příběhy žen ostatních.


S urychlováním porodu nesouhlasím, ale každý porod je jiný a pokud o nějaký zásah žena vyloženě žádá, tak právě nevyhovění jejího požadavku může vést k její nespokojenosti a může dojít právě k výtce, že ona intervenci chtěla a my ji doporučili počkat a vydržet. To samé platí o lécích tlumící bolest. Mnoho žen by bez zklidnění a chvilky odpočinku, které analgetizace nabídne, spontánně neporodilo. Třeba právě díky epidurálu se zklidní i jejich mysl a ony se dokáží celému procesu oddat. Jsou tyto ženy teda něco míň než ženy, které zvládly porodit bez ničeho? Výsledek je stejný a rozhodně není hanba si během porodu ulevit, ne každý porod jde podle představ, je intenzivní, miminko je v zadní pozici nebo má prostě své vlastní, pro ženu, pomalejší tempo. Stejně nelze zapomínat na osobnost ženy, její zkušenosti, očekávání a přesvědčení. Samozřejmě by se tyto prostředky neměli používat bezhlavě a žena by měla být upozorněna i na nežádoucí účinky léků. Někdo může oponovat, že je to ale bolest, která je tělu přirozená a není žádoucí ji tlumit. Ano u porodu není bolest nepřítel a je nutné ji přijmout a toto přijetí je ve společnosti, kde se bolest potlačuje prášky, kde s bolestí neumíme pracovat, řešíme jen tento projev a ne její příčinu, je pro některé ženy těžkým a náročným úkolem. Není ostuda si říct zdravotníkům o pomoc a není prioritou právě to, aby byla žena spokojená a nenesla si z porodu trauma?


Nechci aby článek působil, že existuje dobro a zlo při porodu a že si máte vybrat jakou cestou se vydáte. Mohl by způsobit zamyšlení a třeba i to, když Vám bude kamarádka vyprávět o svém porodu, abyste nehanili to, co v tu chvíli prožívala a jaké byly její potřeby, abyste se nesnažily srovnat její a svůj porod a snažily se vcítit do toho, jak to prožívala ona.


Share